Prostor mezi slovy

Některé myšlenky nemají být vysloveny nahlas. Ne proto, že by byly nepatřičné, ale protože by se v hluku světa ztratily. Jsou křehké, pomalé, rozmazané jako stíny v mlze. A tak zůstávají uvnitř. Tiché. Čekají na prostor, kde mohou být slyšeny beze slov.

Tahle stránka vznikla právě pro ně. Pro úvahy, které se nedají vměstnat do titulku u fotografie. Pro věty, které nemají jasný konec, ale přesto něco začínají. Pro sdílení toho, co zůstává mezi řádky - mezi světlem a stínem, mezi nádechem a výdechem, mezi obrazem a tichem.

Najdeš tu příběhy za některými fotografiemi. Myšlenky, které přicházejí při toulkách krajinou nebo při pohledu do prázdné místnosti. Vzpomínky, které bolí i uzdravují.

Nepíšu proto, abych učila. Píšu proto, abych neztratila to, co ve mně šeptá. 

Možná se v tom poznáš. A možná jen projdeš kolem. Obojí je v pořádku.

Jana / Solitarylens