Jmenuji se Jana a fotografie je pro mě způsob, jak přežít svět, kterému někdy nerozumím. Nehledám dokonalost ani líbivost. Hledám ticho, stopy, paměť. Zachycuji místa a chvíle, které většina lidí míjí - protože právě tam, kde nic není, se toho cítí nejvíc.

Vyrůstala jsem v bolesti, ztrátách a ve světě, kde se o emocích nemluvilo. A možná právě proto se dnes skrze obraz snažím mluvit jinak - vizuálně, něžně, někdy syrově. Moje fotografie nejsou o světě takovém, jaký by měl být, ale o tom, jaký opravdu je, když se přestaneme dívat přes filtry. 

Značku Solitarylens jsem založila, abych mohla vyprávět své vlastní příběhy. Každá fotka je kouskem cesty. Jsou o osamění, o naději, o dětství, které bolelo. O lásce, která nezůstala. Ale taky o tom, že i v prachu, šrotu nebo zpuchřelých vrátkách může být krása. 

Jsem umělkyně, máma a sociální pracovnice. A hlavně člověk, který věří, že fotografie může léčit. Možná i vás.